Vymáhání dluhů je v Česku dobrý byznys
Článek převzat z Hlasu Ruska
Dluhy drtí obyvatele České republiky. Jejich vymahači ale zažívají zlaté časy. Na tuto situaci upozorňuje dokonce Světová banka.
Žít na sekeru se Čechům líbí. Nehledě na dlouhodobou ekonomickou krizi, panující v České republice, její obyvatelé si s chutí půjčují peníze. Dluhy českých domácností u bank a finančních institucí se proto stále prohlubují. Podle nedávno zveřejněné zprávy České národní banky se zadluženost Čechů v září opět zvýšila. Oproti srpnu o bezmála 5 miliard korun na 1,19 bilionu korun. Meziroční nárůst přitom činní zhruba 49 miliard korun.
Půjčky ale mají i svou stinnou stránku: zvyšuje se podíl nesplacených úvěrů domácností. Před prohlubující se nepříznivou situací už varuje i české ministerstvo práce a sociálních věcí. Celkový objem takzvaných úvěrů se selháním totiž činil ke konci června 59,1 miliardy, což je meziročně o miliardu více.
„Dlouhodobě se zvyšující počet a objem úvěrů se selháním se datuje zhruba od roku 2009 a po celé období byl zapříčiněn zejména nepříznivou situací na trhu práce (snižující se příjmy, rostoucí počet lidí bez práce), ale i relativně málo klesajícími úroky z půjček. Nejvíce rizikovými a relativně nejrychleji rostoucími se ukazují již delší dobu spotřební úvěry. Rostoucí riziko představují také pohledávky z kreditních karet,“ uvádí ministerstvo v nedávno zveřejněné analýze vývoje příjmů a výdajů domácností ČR.
Dluhové pasti, do kterých naivní dlužníci padají, jsou nezřídka zlatým dolem pro vymahače dluhů. Jak uvádí studie Světové banky, Česká republika je příkladem neefektivního a zároveň nesmyslně drahého vymáhání dluhů.
„Česká republika používá systém soukromých soudních vykonavatelů, kteří si účtují poplatky za své vymahačské služby - a advokáti věřitelů účtují další poplatky za zpracování žádosti na soudní příkaz k exekuci. Když vykonavatel vymáhá peníze od dlužníka, pokryje ze získaných peněz nejdříve své náklady, a teprve když jsou pokryty náklady vykonavatele, jsou získané peníze využity k uhrazení dalších částí nevyřízeného dluhu,“ popisuje situaci v Česku Světová banka.
Česká republika se může vůbec pyšnit, alespoň podle studie mezinárodní banky, unikátem v hodnotě, za niž se dluhy prodávají vymahačům, ale i v odměnách advokátům. Ukazuje to na srovnání třech evropských modelů vymáhání dluhů.
Při dlužné částce 1020 korun jsou náklady ve švýcarsko-britském modelu následující: soudní poplatek 292-710 Kč, náklady právního zastoupení v nalézacím řízení 0 Kč, náklady právního zastoupení v exekučním řízení 0 Kč (přiznává se až od určité výše dluhu, v Británii 150.000 Kč), odměna exekutora 420-835 Kč. Celkem 2565 korun. V sousedním Německu nebo Polsku dlužník bude muset podle tamního modelu za stejnou dlužnou částku zaplatit 3307 korun.
A jak to vypadá v České republice? K dluhu 1020 korun se přičte soudní poplatek 400 Kč, náklady právního zastoupení v nalézacím řízení 5220 Kč, náklady právního zastoupení v exekučním řízení 2920 Kč, odměna exekutora 7800 Kč. Celkem tedy vymahačům bude muset dlužník odevzdat neuvěřitelných 17 360 korun!
Fakticky to znamená, že nezaplacení upomínky z knihovny nebo problém se splácením půjčky na dovolenou se může změnit v noční můru s návštěvou exekutorů a konfiskací majetku.
Jen pro ilustraci. Pouze v letošním prvním pololetí bylo nařízeno 320 tisíc exekucí. Ačkoli Exekutorská komora uvádí, že se počet řízení snižuje – v roce 2012 vzniklo o 13 procent méně exekucí než v roce předcházejícím – situace s vymáháním dluhů je stále neutěšitelná.
Dlužník, aby splatil svou pohledávku, si nezřídka bere novou půjčku. Podle statistik připadá na jednoho dlužníka průměrně pět exekučních řízení. Jak tvrdí Exekutorská komora, průměrná výše dluhů, kvůli kterému věřitel žaluje dlužníka, je zhruba 85 tisíc korun. Je přitom zajímavé, že ve většině případech (70 procent podle údajů komory) jsou dlužníci muži.
—————
