Po roce 1989 se u nás změnil politický systém a my jsme s nadšením a nadějemi vstoupili do nové doby. Dnes, po 24 letech, s rozčarováním a znechucením sledujeme, co se to u nás děje. Co se vlastně stalo?
Předchozí systémy vykonávaly svou moc přímočaře a viditelně. Mocenské skupiny, které ovládly společnost, se nijak netajily s tím, že chtějí druhé ovládat. Vstupenkou k podílu na moci byla příslušnost k určitému politickému uskupení, které v té chvíli zemi ovládalo. Ve dvacátém století to znamenalo např. dát se k fašistům či komunistům. Komunista či fašista či jiný –ista, vykonával nátlak na lidi zvenčí, proti jejich vůli, organizoval jejich životy bez jejich souhlasu a pod trestem perzekucí a vyvolával tak jejich odpor.
Po druhé světové válce se pro nás svět polarizoval v tom smyslu, že my v Československu jsme zůstali pod sférou vlivu komunismu a západní Evropa byla kapitalistická. Informační tok přes železnou oponu byl značně omezen, cenzurované zprávy ve veřejných médiích úmyslně vytvářely obraz zlého kapitalismu, kde je člověk vykořisťován a byla vychvalována socialistická realita. Naši realitu jsme znali a svědkové života v západní Evropě potvrzovali, že tamní životní úroveň je nesrovnatelně vyšší než ta naše. To se týkalo i občanských svobod. Proto jsme se domnívali, že se po roce 1989 budeme mít stejně dobře, jako lidé v západní Evropě.
Problém byl v tom, že jsme netušili a dodnes mnozí nechápou, že i v západní Evropě se systém změnil a kapitalistický systém se postupně proměnil ve Finanční systém. Jaký je v tom rozdíl?
Často se cituje výrok jednoho významného bankéře z počátku dvacátého století, který prohlásil něco v tom smyslu:
Dejte mi měnu kteréhokoli státu a bude mi jedno, jaká je tam vláda.
Měnu všech států západní civilizace ovládly soukromé banky.
Co udělal Klaus a jeho parta v počátcích devadesátých let?
Rozprodal banky!!!
Rozprodal banky do soukromých rukou. A že se naše hlavní banka jmenuje Česká národní? To je jenom název, jméno, zrovna tak by se mohla jmenovat Růžová nebo Vinnetou. Měna je krev v hospodářském toku země a kdo ji ovládá, ovládá zemi. Politické strany jsou jen krycí clona, politici jsou slouhové finančního systému, kteří za podíl na kořisti (moci a majetku), zaprodávají vlastní zemi a své spoluobčany do područí tohoto systému. Skuteční vládci, lidé, kteří ovládají bankovní systém, zůstávají veřejnosti neznámí. Nikdo je nevolí, nikdo je nekontroluje, zůstávají skrytě ve stínu.
Jména bývalých majitelů a zakladatelů bankovních domů jako Rockefeller patří minulosti. Nejbohatší Čech, Kellner, nic nebuduje, zabývá se finančními spekulacemi, na veřejnosti nevystupuje a jeho fotografie v médiích je nejméně 10 let stará
Kapitalista se musel o svůj majetek starat, chránil ho a rozmnožoval, ale finanční systém ho ničí. Změna ceny určitého zboží na světové burze (třeba obilí) má fatální důsledky na život lidí v mnoha zemích. Finanční systém je založen na principu hazardní hry. Celý svět je jedno virtuální kasino. V počítačovém systému světových burz se točí objem virtuálních peněz víc než 30x převyšující HDP všech zemí světa.
Proč?
Protože banky neustále dávají do oběhu nekryté (falešné) peníze. Lidé se mylně domnívají, že když si berou půjčku od banky, tak jim banka půjčuje peníze, které se tam jiní lidé uloží. Tak tomu bylo v počátcích bankovnictví, ale dnes už to dávno neplatí.
Banka s každou půjčkou tyto peníze uměle vytváří kliknutím klávesnice počítače. A protože jsou tyto peníze nekryté, vzniká inflace.
Takhle je to jednoduché a podlé.
Ale na žádné vysoké ekonomické škole se to neučí. Celý problém se samozřejmě ještě umocňuje úroky a hlavně finančními spekulacemi nazývanými swapy, deriváty a čertví jak ještě, ale hlavně jde o to, zamlžit pravou podstatu jevu. Vlády jednotlivých zemí nemají na tento proces vliv. V naší zemi (je prosinec 2013) před pár dny Česká národní banka devalvovala korunu vůči euru, tedy srozumitelně řečeno: vypustila do oběhu 200 miliard nekrytých korun. Jen tak, bez souhlasu parlamentu, vlády a jiných státních orgánů. Kdo a proč o tom rozhodl, jsme se nedozvěděli. Kromě jiného jsme my všichni přišli asi o 5 procent úspor a přešlo se to několika nic neříkajícími komentáři v médiích. O tom, kdo si rozdělil oněch 200 miliard Kč, se pochopitelně také nemluví.
Proč může Finanční systém takto fungovat?
Inu, je třeba vědět, že existuje vývoj, vývoj člověka jako jedince i jako celé společnosti. Není tím myšlena evoluce ve smyslu Darwinovy teorie, ale evoluce vnitřního stavu člověka, evoluce jeho vědomí. Člověk v minulých staletích byl vnitřně jiný a před tisíciletími byl tento rozdíl ještě mnohem mohutnější.
Bohužel, v takzvaných historických filmech tento rozdíl nenajdete. V minulosti nebyl člověk vnitřně tak silný a potřeboval vedení. Neměl silné JÁ, kterému říkáme EGO. Toto Ego postupně sílilo a z lidí, ve kterých bylo silné, se vytvořila šlechta, pak kapitalisté, kteří v posledních staletích vedli společnost. Toto Ego je nutné, aby se člověk dokázal prosadit ve hmotném světě, proto také sílilo. Člověk se silným Egem se dokáže prosadit, zároveň je však sebestředný a ve všech aspektech svého života myslí především na sebe na úkor druhých. Toto Ego je však zároveň velký tyran a člověk pod jeho vlivem je schopen čehokoliv, aby se upřednostnil před ostatními. Prostřednictvím moci, majetku, slávy, krásy (sami si dosaďte ostatní).
Většina lidí euroamerické civilizace se nachází právě v tomto stavu vývoje. Lidé, kteří navštívili odlišné kultury v jiných částech světa, mohli vidět rozdíl. Evropan je sám za sebe, lidé v jiných kulturách jsou více příslušníky klanu, rodu, či jiné skupiny.
Toto Ego je však nutné přepracovat, ovládnout a zkrotit tak, aby nám sloužilo jako dobrý oheň a ne zhoubný požár. Je třeba ho transformovat do takzvaného Vyššího JÁ. Toto Vyšší JÁ je silnější než Ego, protože není závislé na hodnocení okolí (podle výše zmíněných atributů), není sebestředné, a víc než na sebe myslí na ostatní. A v tom je celé jádro pudla. Vyšší JÁ nechce kořistit ale spolupracovat.
Kdo může porovnat předchozí socialistický systém s dnešní dobou, toho musí udeřit do očí především fakt, jakým fenoménem dnešní doby se staly peníze. Jsou skloňovány ve všech pádech a ve všech situacích. Peníze doslova ovládly všechny aspekty našeho života. Všechno se přepočítává na peníze. I životy lidí. Máme trh práce, kde lidé prodávají svou pracovní sílu, na prodej je zdraví, právo, morálka.
V médiích nám jsou jako vzory předváděni zbohatlíci a majetek jako cíl života. Lidské vztahy zhrubly, lidé jsou mnohem více osamělí a podvody všeho druhu za účelem získání peněz jsou společností tolerovány a podporovány.
V pantheonu starověkých bohů se jeden jmenoval Mamon. Tenkrát byl jedním z mnoha, nebyl příliš důležitý. Dnes sice v bohy nevěříme, zato v praxi tohoto boha uctíváme nejvíce. Stavíme mu chrámy - banky, a uctíváme je jako nejmocnější instituce. Bankomaty jsou naše modlitebny. Tento bůh je dnes velmi mocný ale zároveň i nelítostný. Svoji moc uplatňuje prostřednictvím bank, exekutorů, různých penále a sankcí, pokut, přemrštěných cen dnes už všeho, soudů atd.
Žijeme ve finančním teroru.
A jak to souvisí s demonstracemi?
Dnes jsme svědky demonstrací v celé Evropě, ale sami vidíme, že jsou neúčinné, že nejsou schopné nic změnit. Máte svobodu slova, řeknou politici, lidé se rozejdou domů a vše zůstane při starém.
V totalitních systémech demonstrace byly vzpourou proti moci uplatňované zvnějšku proti lidem. Proto nebyly tolerovány a byly tvrdě potlačovány. Stejně jako svoboda slova.
Dnes je situace jiná. Lidé, kteří jdou demonstrovat, protestují proti tomu, že jiní lidé, jiná Ega, jim ubírají materiální statky. Drtivá většina těchto lidí je naštvaná proto, že se chce mít materiálně dobře a lidé, kteří zastupují politický systém (politici), tedy loutky Finančního systému, jim v tom brání. Ale i pokud by měla nějaká demonstrace ten "úspěch" v tom, že na jejím základě se vymění lidé v politických funkcích, systém jako takový to vůbec neohrozí. Politické strany jsou rezervoárem předem prověřených a nastrčených lidí a tak dojde pouze k výměně tváří.
Vůbec si neuvědomujeme, jak nás systém ovládá zevnitř nás samotných prostřednictvím našeho vlastního chtění. Denně jsme zaplavováni tisící reklamami, které nám sdělují, co všechno potřebujeme k životu. Co nových věcí se kolem nás objevilo a všechny se prezentují jako nutné a žádoucí. Ale hlavně se za ně musí platit! Kupujeme nesmyslně předražené zboží, když nám bulíkují, že je to skvělé právě kvůli značce XY. A unikne nám, že ho vyrobila stejná firma v Bangladéši, od které stejné zboží prodávají Vietnamci jako své levné zboží v tržnicích. Necháváme si holit pohlaví a přešívat prsa, konzumujeme pornofilmy a uniká nám, že v nich jde o úchylné praktiky z bordelů a ne o normální život, že sex tu není pro egoistické sebeuspokojení ale pro kultivaci vztahu. Naše mezilidské vztahy, přeměněné na zboží, zchudly a zhrubly. Celý systém dělá vše, co může, aby nás držel na lidsky nízké úrovni.
Jak z toho ven? Inu, tady nepomůže žádná revoluce, demonstrace, ani osvícený vůdce.
Každý sám v sobě si musí uspořádat svůj systém hodnot tak, aby v něm bylo místo i pro druhé.
Přijmout odpovědnost za vše, co dělám, myslím a chci. Pochopit, že pokud chci kořistit, budu žít mezi vlky. Že pouze spoluprací s ostatními lidmi je možné se vymanit z tohoto Matrixu.
Alena Fuchsová
—————
