Proč demonstrace nejsou účinné?
V tomto našem současném světě se stále setkáváme s nějakým projevem nesouhlasu pomocí demonstrací. Tyto demonstrace ale vyznívají do prázdna. Nejsou účinné. Proč vlastně jsou, a pro koho a proti komu se vlastně pořádají?
Na to a na mnohé další věci se v následujících řádcích pokusím odpovědět.
V dnešní době existují dva hlavní fenomény moci.
Prvním je fenomén ovládání jedněch druhými, je to klasická moc jako taková.
Druhým fenoménem je fenomén mamonu. Jedná se o ovládání lidí pomoci Finančního systému.
Napřed se podíváme na systém klasického ovládání lidí pomocí moci. Moc vytváří vládu a privilegovanou skupinou lidí, kteří vládnou ostatním. Tito lidé se pochopitelně o svoji moc bojí, protože jí získali způsobem, který mnohdy neodpovídá jejich schopnostem, ale spíše tomu, jak a jakým způsobem byli schopni se k ní propracovat. Ve většině případů pak tento způsob je a byl podlým způsobem.
Pokud vytvořím nebo utvořím skupinu lidí, kteří půjdou do ulic a budou demonstrovat proti této moci, pak tato moc se bude cítit ohrožena. Bude se cítit ohrožená proto, že v této demonstraci je jiná skupina lidí, která jí přímo nepodléhá a která si sama pro sebe vytváří místní rozhodovací centrum, byť třeba jenom dočasně. Pokud tyto demonstrace přerostou v živelnou situaci, pak dojde třeba i ke krveprolití. Pokud tomu tak nebude, tak se jedná sice o pokojnou demonstraci, ale i tato pokojná demonstrace je ohrožením vládnoucích struktur. Nezáleží totiž na tom, jak tato demonstrace probíhá, ale na tom, že probíhá. Jde totiž o onu strukturu této demonstrace, o které jsem se zmínil, to znamená, že jde o to, že tato demonstrace představuje něco, co se vymyká celkové kontrole vládnoucích vrstev. A proto demonstrace v komunismu a pochopitelně i ve fašismu nebo fašistických režimech jsou naprosto nepřípustné. Tyto demonstrace totiž přímo ohrožují podstatu toho kterého systému založeného na totalitě, tedy ohrožují jak podstatu komunismu, tak i podstatu fašismu.
V současné době je ale situace jiná.
V současné době převzala vládu v této zemi, a i v mnoha jiných, jiná skupina, která je organizovaná do stavu Finančního systému. Tento Finanční systém nahradil původní kapitalistický systém s jeho výstřelky, jak do komunismu, tak i do fašismu. Proto je Finanční systém vyšším stadiem toho, co se na zemi děje. Demonstrace jako takové jsou ale výrazem vzdoru proti moci mocných a nikoliv proti moci Finančního systému.
Demonstrace proti Finančnímu systému jsou nesmysl. Protože pokud budeme uvažovat skutečnou demonstraci, tak se jedná o vzdor proti moci jako takové, nikoliv proti Finančnímu systému. Demonstrace nemůže vyjádřit v žádném případě stav, který by byl v opozici vůči Finančnímu systému, protože tento systém nijak a nijakým způsobem touto demonstrací není ohrožen.
Finanční systém je totiž vytvořen na zcela jiných základech. Finanční systém tvoří samozřejmě i moc, která je založena na ovládání druhých, ale tato moc vychází z jiných principů. Vychází z principu ovládání samotného člověka. Toto ovládání člověka je ale vedeno zevnitř jeho samotného a nikoliv tak, jak tomu bylo dosud, to znamená z vnějšku tohoto člověka.
Finanční systém se tedy skládá z vlastního systému, který potom následně ovládá ty, kteří mají tuto fyzickou moc ovládat lidi zvenčí. Zároveň na ně působí i přímo. Finanční systém vychází z chtění dotyčného člověka "vlastnit něco", nikoliv z principu ovládat něco. Jsou to dva zcela rozdílné principy na sobě vzájemně nezávislé, ale jenom částečně.
Finanční systém patří do vyššího stadia řízení a ovládání lidí a proto i on sám vlastní to, co už tady bylo, to znamená, že ovládá člověka zvenčí pomocí svých nastrčených pochopů, ale zároveň ho ovládá i zevnitř s využitím lidského „chtění“, což je prvek, který je tomuto Finančnímu systému vlastní a na kterém vlastně Finanční systém stojí ve vztahu k obyčejným lidem. Nejedná se pochopitelně jen o tento prvek. Finanční systém je založen na mnoha dalších skutečnostech, ale tento systém "chtění" je klíčový pro ovládání mas, jako systém, který vytváří jeho základní podloží.
Vzhledem k tomu, že tento systém, tento Finanční systém, je veden vnitřními silami, tak se ve svých projevech začíná podobat tomu, co už tady máme, lépe řečeno, známe. To něco je náboženství.
Náboženství pro své šíření a pro oslovení člověka zevnitř jeho samotného potřebuje to, čemu říkáme chrámy, kostely nebo třeba i jenom modlitebny. I tento systém Finančního ovládání je takto koncipován. Chrámy tohoto finančního systému jsou banky a finanční instituce, které jsou nejenom v daných zemích, ale začínají se již etablovat v lidstvu jako takovém, nezávisle na jednotlivých zemích. Modlitebna pak odpovídá bankomatu.
Podobně jako existuje v náboženství papež, který je nejvyšším duchovním představitelem v tom daném náboženství, u nás pak se jedná o římského papeže, je i v tomto systému nejvyšším představitelem to, co se sice etabluje ještě ve státě, ale je to již nezávislé na tomto státě. Jedná se o Evropskou centrální banku a systém Světové centrální banky, která sídlí ve Spojených státech amerických. Přestože se jedná o to, že tato banka je v tomto státě, v tomto případě v USA, jde ve své podstatě už o naprosto nezávislou instituci, která není na Spojených státech amerických nijak závislá, ale tyto Spojené státy americké a mnoho a mnoho dalších států kontroluje a řídí.
To, co jsem zde řekl, je pouze popisem toho, co představuje Finanční systém, nikoliv toho, jak ve své podstatě tento systém funguje. To si teď podrobněji popíšeme a objasníme.
Takže, abychom pochopili základní rozdíly, tak si zopakujeme to, k čemu jsme došli.
Systém moci je založen pouze na jednostupňovém systému. Existuje ten, kdo lidi ovládaná a existují ovládaní lidé.
Finanční systém pracuje ale jinak. Finanční systém se vyvinul ze systému moci, ale přešel na zcela jiný systém ovládání ostatních lidí. Zatímco systém moci ovládá lidi zvenčí, systém Finanční je ovládá zevnitř jich samotných, a sice tím, že používá emoci, kterou lze nazvat chtěním.
V současné době, v době která vrcholí tím, že Ego člověka začíná převládat, je tato emoce v souladu s tímto stavem, tedy s tím, že toto Ego bobtná a nabývá na objemu. Pokud toto Ego nebude zvládnuto, tak není naděje na to, aby dotyčný člověk pochopil a porozuměl tomu, co se vlastně s ním děje ve smyslu Finančního systému. Finanční systém tedy vytváří dvoustupňový stav, v němž první stupeň je vnitřní ovládání člověka a teprve ve druhém stupni toto vnitřní ovládání vytváří stupeň lidí, kteří vnějškovým způsobem ovládají ty pod sebou. Znamená to tedy, že člověk, který má finance je člověkem, který nepotřebuje mít moc, on potřebuje pouze to, aby tyto jeho finance byly zabezpečeny. K tomuto zabezpečení je pochopitelně nejvhodnější použít poskoky moci, neboť ti velmi vhodným a nenáročným způsobem pro tohoto jedince, který tuto finanční moc má, jeho finance zajišťují.
Na demonstracích tedy my vyjadřujeme svůj souhlas nebo nesouhlas s lidmi, kteří jsou přímo odpovědni za vedení toho, co se s námi děje. Tedy jsou to lidé moci. My v žádném případě na těchto demonstracích nemůžeme vyjádřit svůj vztah k systému, který vychází z lidí, v tomto Finančním systému. To proto, že tito lidé, proti kterým my demonstrujeme, jsou pouze loutkami, které Finanční systém dokonce ani nepotřebuje. Nemluvě už vůbec o tom, že tento systém touto demonstraci není nijakým způsobem dotčen právě proto, že v této demonstraci jsou lidé, kteří rovněž tento Finanční systém podporují, zrovna tak, jako lidé ve vedení Finančního systému.
Jsou prostě stejní.
Finanční systém, tedy vedení Finančního systému, je tedy totožné s lidmi v těchto demonstracích, protože oba dva typy lidí jsou ve smyslu financí shodní. Rozdíl je pouze v tom, že lidé v demonstraci obvykle tyto finanční prostředky nemají a lidé, kteří finanční korporace ovládají, ano.
Tady, ale ve skutečnosti nejde o to, zda lidé tyto finance mají nebo nemají, ale o to, že tyto finance neboli mamon, chtějí. Jde tedy o chtění, nikoliv o to, že to či ono mají.
K tomu, aby se mohl zhroutit Finanční systém, tedy nelze provést žádnou demonstraci, protože tato demonstrace je nástrojem systému moci, respektive nástrojem, který touto mocí může tak či onak otřást.
Čím tedy vlastně může být otřesen Finanční systém?
Tím, co rovněž vychází z člověka, ale co je na mnohem vyšší vibrační rovině.
Tím něčím je SPOLUPRÁCE.
Ano spolupráce.
Spolupráce je cosi, co nutí člověka nejenom spolupracovat ve smyslu pomáhání ostatním lidem, ale zároveň i tvorby spolu s těmito lidmi ve smyslu proniknutí do podstaty toho kterého člověka a pochopení jako záměrů tak, aby bylo možno vytvořit společný základ, z něhož nakonec vychází ono společné dílo.
Ten, kdo vychází pouze z chtění, což je základ Finančního systému, je pochopitelně na mnohem nižší rovině vibrací, bude tedy jasně převálcován systémem spolupráce.
Lidé, kteří vytvoří samosprávy, v nichž bude možnost spolupracovat, nebudou otroky žádného systému. Tím chci říct, že nebudou otroky ani onoho Finančního systému a postaví se rovným čelem s rovnou páteří celému tomuto systému, který zotročuje lid.
To, co představuje hrozbu pro lidi moci tj. demonstrace, to představuje pro lidi finančního systému, SPOLUPRÁCE.
K této činnosti je tedy nutno napřít veškerou naší pozornost a veškerý náš um, aby se tato spolupráce mohla dít.
To ale představuje také pochopitelně lidi, kteří budou čestní a kteří nebudou zatíženi žádným problémem současnosti ve smyslu nízkých vibrací. To, že budou mluvit pravdu, že nebudou používat lež, že budou čestní a že budou jiným pomáhat, že budou těmi, kdo bude odsuzovat zločin, ale zároveň i těmi, kdo jsou schopni a ochotni obětovat cokoliv k tomu, aby v této zemi a v jejich okolí vítězila, a zvítězila pravda, je snad samozřejmé. To jsou ti praví lidé.
Lidé, kteří budou propagovat spolupráci, tedy musí být lidmi čestnými lidmi, kterých si ostatní lidé budou vážit. Musí být lidmi, kteří automaticky požívají důvěru svého okolí a této důvěry si také váží. Bez těchto lidí není v žádném případě možné cokoliv uskutečnit ve smyslu skutečné, tedy opravdové demokracie.
Antonín Mareš
—————
