8. Veškeré přírodní bohatství je vlastnictvím lidu.

• Vše co lze prohlásit za přírodní bohatství, musí být také chápáno jako bohatství lidí zde žijících v širším slova smyslu jako bohatství všech lidí světa.
• Toto bohatství nelze vlastnit. Lze ho pouze využívat soukromým sektorem, ale jeho vlastníkem byl a je lid.
• Za toto bohatství je nutno, vedle nerostného bohatství jakým jsou rudy, uhlí, nafta a další, považovat i veškeré povrchové bohatství jakým je na příklad voda, hory, národní parky a obecně příroda jako taková. Je jím pochopitelně i to co označujeme za vzduch a atmosféru obecně.
• Jakékoliv znevážení, znečištění či sobecké používání na úkor ostatních je naprosto nepřijatelné

Shrnutí

Člověk přichází na tuto zemi, aby jí užíval, ale také, aby je zprávoval, přichází a nic nevlastní. Narodí se nahý a nic si s sebou nepřináší.

 Až bude odcházet z této země, opět bude odcházet jen on sám. Veškerý majetek všechno, co tady nahospodařil, zde na zemi zůstává. Proto je nutné přistupovat ke všemu, co tady je na zemi s určitou pietou.

Ano samozřejmě, je možné přiznat člověku to, co vybudoval sám, co vybudoval rukama, co vytvořil svým umem, co získal tím, že jiným pomáhál.

Není ale možná mu přiznat nic z toho, co tady bylo v době, kdy sem on sám přichází tedy, kdy se na tuto zemi rodí, tedy že vzduch, hory, veškeré přírodní bohatství tu bylo. A proto zde musí také zůstat.

Ano on to může spravovat, samozřejmě že muže, ale musí k tomu přistupovat jako k daru, jako k něčemu, co mu bylo poskytnuto k tomu, aby se on sám mohl vyvíjet, aby on sám mohl poznávat, aby on sám byl schopen vycházet do vyšších a vyšších rovin poznání, vyšších rovin rozumu vyšších rovin citu a vyšších rovin člověčenství jako takového.

Takto je nutno chápat to, co je zde na Zemi. Země může být jedinečnou planetou v celém širokém Vesmíru. Není vůbec jisté, zda existují stejné planety, jako je Země a pokud ano, zda na nich je to, co je zde na Zemi, tady život tak, jak mi ho známe. Ano zcela jistě život ve vesmíru je a existuje. Existuje v mnoha formách, ale uvědomte si jednu prostou věc. Život na zemi, tak jak my ho vnímáme, je tady pouze jednou devítinu celkové doby, co Země existuje a to mluvím o životě, který se projevuje od rostlin a zvířat až po člověka.

Pokud budu uvažovat pouze člověka, pak je tu tak krátkou dobou, vzhledem k životu Země, že je to naprosto zanedbatelné.

Je opravdu nezbytně nutné, abychom za tuto krátkou dobu nezničili to, co Příroda, Vesmír a Universum připravovali celé dlouhé eony věků, jako své etapy vývoje. Pokud člověk, který sem přichází, není schopen pochopit a porozumět tomu, co tady vůbec má dělat, tak je to velmi smutné.

Pokud ale ještě navíc k tomu ničí všechno kolem sebe, tak je to stav, který znamená pouze jediné. Že jde o tvora, který dosud neopustil živočišnou říši, že jde svým způsobem o idiota.

Teprve skutečný člověk chápe to, že sem přichází na zemi k tomu, aby se zde vyvíjel, aby pomocí evoluce svého rozumu, svého citu, svého vědomí dosahoval hodnot, které z něj skutečně člověka dělají.

Člověk přijde na tuto zemi a vše tady nachází. Veškeré přírodní bohatství. Je jeho povinností, aby až bude odcházet, tady taky všechno zanechal tak, jak to bylo, když sem přišel.

Jediné, co může udělat je, že část z toho, zvelebí.

Zvelebení ale není vlastnění a prznění země, vzduchu, hor, ničení životního prostředí, ničení všeho co kolem sebe vidí, to se vždy nazývalo, nazývá a nazývat bude ničením. Nejhorší je to, že mnohé toto ničení je nevratné.

To jsou zločiny lidstva, které za sebou zanechává. Je nutno se pokusit tyto přečiny nejenom eliminovat ale nedopustit jejich opakování dnes a ani nikdy v budoucnu. Proto je nezbytně nutné, aby lidé přistupovali ke všemu, co tady na zemi je s patřičnou úctou a s tím, že si toho skutečně váží, že si skutečně uvědomují, že je to dar Nebes, dar Vesmíru, dar Universa k tomu, aby oni mohli na pozadí tohoto daru nějakým způsobem existovat a jít ve smyslu evoluce a vývoje.

Dnešní evoluce už neprobíhá tak, jako tomu bylo v minulosti, to znamená na tělesných formách, respektive probíhá na nich tak pomalu, že je to téměř zanedbatelné, ale probíhá především ve VĚDOMÍ každého jednoho člověka.

Tato evoluce Vědomí je to podstatné. Je to o tom, co člověka dělá člověkem. A proto se musíme snažit, aby toto vědomí dosáhlo stavu, že si uvědomí prostou pravdou a to, že když zničí prostředí, v němž existuje tak zničí i možnost své další existence.

Jinak bychom se podobali bláznu, který pod sebou podřezává větev, na niž sám sedí.

Tato činnost je jasná jedincům, ale společnost se chová, jinak.

Společnost se chová tak, jako kdyby byla sama neandrtálcem. Proto je nutné zvednout hlas nás lidí, kteří vidíme a uvědomujeme si důsledky celkové činnosti člověka k tomu, aby tomuto jevu bylo zabráněno.