Shrnutí
Po roce 1600 v Anglii nastupuje něco, co jsme se naučili nazývat průmyslovou revolucí. Trvalo 200 let, nežli tato průmyslová revoluce zakořenila i v ostatních evropských zemích. V roce 1800 už v některých oblastech Evropy bylo mnoho obyvatel zainteresováno na průmyslovém rozvoji. Přestože to bylo velké procento obyvatelstva, stále ještě to nepřesáhlo 50 % z celkového počtu lidí. O sto let později to už bylo poněkud jiné. V průmyslových oblastech Porúří a jinde v Evropě už počet obyvatelstva významně stoupnul ve prospěch průmyslu. To pořád ale nic neznamenalo proti tomu, co se děje dnes.
Dnes je počet obyvatelstva zainteresovaných mimo zemědělství tak vysoký, že představuje hlavní složkou obyvatelstva. V zemědělství zůstalo v klasických zemích Evropy pracovat kolem pěti procent obyvatelstva, a to mnohdy ani to ne. Zemědělství podlehlo v souboji s průmyslovou revolucí a zemědělství, tak jak my jsme ho znali před 100, 150 až 200 lety prakticky přestalo existovat. To mělo dalekosáhlé důsledky nejenom pro ekology, nejenom pro krajinu, ale ve svém dopadu i pro lidi jako takové.
Velmi významně je to vidět ve Spojených státech amerických kde je zemědělství naprosto zautomatizováno. Množství dělníků nastupuje na jihu Spojených států a postupně postupuje ve směru na sever, aby sklízelo obilí či jiné produkty na polích a farmáři si tyto dělníky pouze pronajímají po dobu sklizně.
U nás, v naší zemi, došlo k tomu, že zemědělství bylo postihnuto několika ranami.
První rána přišla tím, že zde nastoupil komunismus.
Tento komunismus zničil vlastnictví, tedy zpřetrhal pouta lidí k půdě a k tomu, aby se snažili v tomto zemědělství uspět. Vytvořil "družstva" která byla de facto předznamenáním továrního způsobu života. Vytvořil takzvané JZD, ale hlavně provedl to, co zde již bylo naznačeno, to znamená, že zničil vztah lidí k půdě. Druhá rána pak přišla po devadesátém roce, kdy místo toho, aby se lidem tato půda vrátila a nastavily se normální vztahy, došlo k další obludné události.
Výkupní ceny, veškerých zemědělských produktů zůstaly stát, přestože došlo k obrovské inflaci v této zemi a měna byla naprosto znehodnocená asi tak 1:10. Výkupní ceny těchto zemědělských produktů se nepohnuly.
Příkladem může být výkupní cena pšenice, která za komunistů se pohybovala 2,- Kč na kilogram a v současnosti je tato cena stejná, maximálně se pohybuje na ceně 2,- Kč 50 haléřů. Mouka zde stojí 8,- Kč, chleba 25 a více. Možná, že si mnozí neuvědomují obludnost tohoto systému, ale porovnejte to se stavem, který existoval dříve.
Sedlák přijel do mlýna a z 10 pytlů nechal 1 pytel mlynáři za to, že mu mouku semlel. Pokud k mlynáři přišlo 10 sedláků, byl na tom mlynář stejně jako tito sedláci a tudíž všichni v tomto případě byli na tom relativně dobře. Z mouky si potom sedlák už chleba upekl sám. V dnešní době si nejenom nemůže tuto mouku semlít, ale ani tento chleba uplést. Tato činnost, pokud by jí chtěl provozovat na výdělek., je trestná. Je tak zamezeno tomu, aby se tento sedlák mohl takto zabezpečit.
V dnešní době by cena obilí nestačila na to, aby bylo semleto. Už jenom z tohoto konstatování je zřejmé, že je tu něco špatně.
Protože by ale došlo k tomu, že zemědělství by přestalo existovat jako takové, tak systém přišel s tím, že zemědělci dostanou takzvané dotace.
Dotace je jistá finanční částka, kterou zemědělec dostane za to, že pěstuje to či ono, má ten či onen dobytek či se stará o to, či ono, ve smyslu správy luk polí a podobně. Na první pohled to vypadá dobře. Lidi dostanou peníze.
Ve skutečnosti je to ale zvrácené, protože člověk dostane peníze za něco, co neudělál a to je právě to čertovo kopýtko. Zemědělci se totiž dostávají do stavu, že jsou placeni státem a nestarají se o to, jak a jakým způsobem obhospodaří to či ono. Tímto způsobem se ze zemědělců stávají nájemní pracovníci, kteří ztrácejí vztah k půdě zrovna tak, jak tomu bylo za komunismu.
Jak s toho prekérního stavu ven?
Je to velice jednoduché. Veškeré dotace, které je nutno dát do zemědělství, aby zemědělství vůbec mohlo přežít, se nemohou dávat tak, jako je tomu dneska, tedy přímo. Tento systém se musí proměnit. Není možné dávat něco zadarmo, ale je nutno to dávat za něco. Takže v případě zemědělců budou tyto peníze vydávány přímo zemědělcům za jejich výrobky. Tudíž tyto výrobky budou vykupovány za mnohem vyšší ceny, nežli je cena prodejní. Tímto způsobem dojde k tomu, že zemědělec bude chtít tyto produkty prodávat právě jen a jen státu s tím, že na tom vyzíská mnohem víc, nežli kdyby je prodával kdekoliv na trhu.
Stát pak může tyto produkty dávat k dispozici ostatním lidem formou prodeje s mnohem nižší cenou, nežli byla ta, kterou zaplatil zemědělci.
Rozdíl v cenách jsou ony dotace.
To bude pokračovat tak dlouho, dokud se trh nesrovná tak, aby tyto takzvané dotace, nebyly již zapotřebí.
Tím se narovná nejenom vztah zemědělce ke své půdě, ale lidí obecně v přírodě, k tomu, co příroda lidem dává a čím příroda pro lidi je.
Tímto způsobem se obnoví přirozený stav venkova, který je zde v současné době velmi silně narušen a zároveň se obnoví i vztah lidí k sobě navzájem. V tomto novém vztahu bude předpoklad k tomu, aby lidé spolu mohli spolupracovat. Pokud z části lidí (zemědělců) bude každý žebrák, budeme žebráci všichni i kdybychom měli sebevětší bohatství.
Pokud každý z těchto lidí (zemědělců) bude samostatný, soběstačný a hrdý člověk, budeme hrdí všichni.
Bez tohoto základního přístupu k zemědělství, není možné narovnat žádný další vztah, protože veškeré současné potraviny jsou vyráběny způsobem, který připomíná průmyslovou výrobu a tudíž v rozporu s tím, jak to má být.
To vede, například k tomu, že se do masných výrobků dává, kde jaký šmejd a v některých masných výrobcích dokonce ani žádné maso neexistuje, a pokud ano, tak ho tam je jenom několik procent.
Příkladem může být třeba výrobek, který já znám pod názvem buřt neboli špekáček, ve kterém dneska je přibližně jenom 25 % masa a zbytek jsou kůže, různé chrupavky a další odpady, které tvoří jeho náplň. K tomu aby tato výplň, která sem byla dodána k tomu, aby byla doplněna patřičná váha byla vůbec konzumovatelná, tak je sama doplněna o různé ochucovací elementy, které samy o sobě jsou plny "E" tak, aby to vše vykazovalo chuť masa.
Pokud takovýto buřt neboli špekáček dáte nad oheň, nad ohýnek, tak jak jsme to dělali jako chlapci, tak velice rychle zjistíte, že se nejedná o maso, ale o úplně něco jiného. Tento buřt neboli špekáček totiž začne smrdět tak, jako když se pálí guma, což je neklamný důkaz toho, co to v tom buřtu neboli špekáčku ve skutečnosti je. Neboli že tato náplň s masem nemá naprosto nic společného.
Vraťme se ale k podstatě věci. Z výše uvedeného textu, o nápravě při rozdělování dotací, máte jednoduchý příklad toho, jak je možné napravit celé odvětví a vrátit ho do normálního stavu.
Provede se za jednoduše a prostě tak, jak tomu ostatně vždycky bylo, že za výrobky se zaplatí jejich skutečná hodnota.
Je to velice jednoduché, je to velice prosté. Jenom lidé konzumu, lidé moci, mamonu a lidé, kteří touží po postavení, něčemu takovému nechtějí rozumnět.
Je to pochopitelné.
Protože tito lidé mamonu chtějí ostatní lidi, v tomto případě zemědělce, ovládat, a nechtějí připustit, aby tato část lidstva byla samostatná. Tedy ve smyslu samostatně uvažující a na nich nezávislá.
Proto tímto návratem k původnímu zemědělství vytvoříme i základnu s částí lidstva, která bude uvažovat jinak. Bude uvažovat pragmaticky a především lidsky.
—————
