V naší společnosti stále přežívá pocit, že musí existovat schopnost a dokonce i potřeba se bránit. Když bránit tak přece pomocí zbraní. Jde o nesmysl. Celý tento pocit vzniká ze dvou důvodů.
Oba tyto stavy si rozebereme a zdůvodníme si jejich zařazení do lidské společnosti a také co způsobují a jak se jich zbavit. Teprve následně si ukážeme, kudy vede cesta ven z tohoto stavu a také i na příkladech z historie si doložíme to, co je zjevné mnoha lidem, kteří se touto otázkou zabývají.
Začněme ale od začátku.
Mnozí lidé se domnívají, že strach je cosi mimo ně, že je to emoce, za kterou nemohou, že jde o cosi, co v žádném případě nemohou ovlivnit. Domnívají se, že bát se je normální a mají dokonce i potřebu vyhledávat situace, kde se tato emoce uplatní. Na příklad filmy, či hrůzostrašné příběhy.
To, že jde o jejich vinu, o jejich nedostatek o jejich "hřích" nenahlíží.
Ano vážení, strach je negativní emoce, která vzniká na základě malé sebedůvěry v sebe sama. Pokud budu mít pevné odhodlání, pevnou víru, pevné přesvědčení, pak žádný strach mě nemůže zdolat. Strach nejsou přiměřené obavy, ale stav, který daného člověka paralyzuje. Strach má z hlediska vibrací, jednu z nejnižších hodnot. Jde o velmi pokleslou vibraci, která je schopna dohnat člověka až ke zločinu (vraždě). Takže to, abychom mohli tuto emoci zdolat, tak se musíme dostat do stavu sebedůvěry. To znamená dostat se na úroveň člověka, který má poznání a v něm je pevně zakotven.
V televizi, ve filmu, v knihách i všude v celé společnosti se setkáváte s tvrzením, že strach je cosi normálního. Že bát se, je zcela něco přirozeného. Tento fenomén na vás působí každodenně a tak mnozí (většina) podlehnou a přijmou ho za cosi normálního. Vsunou ho do svého podvědomí a nadále ho berou jako součást svého vědomí. Stávají se tak, aniž si to uvědomují, řízenými otroky. Tento jev má na svědomí především naše televize a její de facto geniální systém vymývání mozků.
Takže co s tím?
Přestat se bát. Velmi jednoduše se to řekne, ale cesta k tomu je dlouhá a mnohdy i velmi bolestivá. Vede přes poznání sebe sama a přes nutnost přijmout odpovědnost za své jednání a to je velmi prekérní stav. Zvláště prekérní je pak pro ty, kteří se snaží žít, aniž se starají o to, co se děje vedle nich. Tvrdí, že je to nezajímá.
Tito lidé pak mají nejen obavy, ale přímo strach ze změn. Bojí se všeho a pochopitelně nejvíce ze všeho pak toho, že by museli vlivem kohosi začít znovu, nebo dokonce i jako podřadní občané. Že je to výzva osudu nenahlíží. Proto chtějí mít své jisté. To jim může zajistit mimo jiné armáda, která je chrání.
Alespoň tak to oni vnímají.
Někdo je chrání. Oni jsou těmi chráněnými. Kdyby ale měli jít na frontu s tím, že je čeká jistá smrt, pak by začali uvažovat jinak. Tedy převážná většina z nich. Jsou pochopitelně i tací, kteří ve své naivitě věří v obětování sebe sama pro slávu a hrdinství, které je ovšem zcela liché. Mnozí by mohli argumentovat tím, že armáda je k obraně a ne k útoku. To je ale jen další nesmysl. Armády dneška i minulosti byly vždy vybaveny na útok a obrana se prováděla jen v případě, že bylo nutno pozastavit či zdržet útok nepřítele. Tvrzení, že nejlepší obranou je útok, je nejen vžité v každé armádě, ale je naprosto pravdivé.
Mnozí jsou ochotni tvrdit, že pokud by neexistovala armáda, pak jsme hříčkou sousedních států a uskupení mocností kolem nás.
Všechny tyto obavy vycházejí ze strachu. Přesto, že si to mnozí nechtějí připustit, je to tak.
Takže se nyní pojďme podívat, jak to je s tou armádou a její potřebou. Historie nám dává nesčetné množství příkladů a současnost rovněž.
Začněme něčím, co je daleko účinnější, nežli i ty nejúčinnější zbraně, potažmo armády světa.
Co to je?
Jde o myšlenku neboli IDEU, na které vznikají a utvářejí se veškeré uskupení, státy, kultury a společenství lidí. Není a nikdy to nebyly zbraně, ty sloužili jen jako druhotné či jich nebylo vůbec zapotřebí.
Co vytvořila myšlenková idea a to beze zbraní?
Švýcarská konfederace existuje mnoho set let a to v Evropě, zmítané válkami. Nikdo ji neohrožoval a ani neohrožuje. Neexistuje v ní armáda, která by mohla významně promluvit do eistence státu.
Říše Karla IV byla zbudována bez jediné bitvy a tedy války, a to z naprosto zbídačeného státu, kde byly zastaveny i korunovační klenoty, a vše ostatní bylo zplundrováno nebo rozkradeno. To díky jeho otci, proslavenému válečníku, králi Janu Lucemburském. Karel IV vytvořil v tehdejší době nejmocnější uskupení (říši) v jejímž čele se ocitlo Česko. Zde v Čechách zanechal na sebe takové mohutné odkazy, že jsme na ně hrdí ještě dnes.
První křesťané nepotřebovali žádné zbraně, a přesto před jejich myšlenkou křesťanství kapituloval tehdy nejmocnější stát světa – Římská říše. Řím Po marných pokusech křesťany zlikvidovat, přijal toto křesťanství za své oficielní náboženství, a dovolil je šířit po celém tehdejším světě, který byl pod jeho pravomocí. Kapituloval na odpor a vzdal se lidem, kteří hlásali lásku a souznění.
Současná EU nemá armádu a pokusy o její vybudování jsou tristní. Přesto tuto EU nikdo nezpochybňuje. Její současné problémy jsou odvozeny od její neblahé snahy, kterou je podřízení FINANČNÍMU SYSTÉMU. To je ale o něčem jiném, nežli o armádě.
Československo v roce 1918 nevzniklo za pomocí zbraní, ale pomocí silné IDEJE, kterou tehdy cítil všechen lid. Naše armáda nám byla k užitku jen jako LEGIE v Rusku. Pak po celou dobu až do současnosti je nám k ničemu a dokonce se postavila i proti vlastnímu lidu. Posuďte sami, k čemu posloužila.
Rok 1938. Vyklidila hranice a k obraně země nedošlo.
Rok 1948. Díky tehdejšímu ministru obrany, pozdějšímu komunistickému prezidentovi panu Svobodovi, se armáda postavila na stranu komunistů, které vedl Gottwald, a tím se postavila proti národu.
Rok 1968. Armáda zůstala v kasárnách. Obrana země jí zřejmě nezajímala.
Rok 1989. Armáda opět zůstala v kasárnách. Mlácení a bití demonstrantů je opět mimo její zájem a staví se k tomuto ději nevšímavě. To je armáda lidu?
Současnost. Armáda je změněna na žoldáckou sebranku, která v současnosti "válčí" v Afganistanu a terorizuje tam místní pastevce a obyvatele. Postavila tam nemocnici pro kolaboranty, kterými opovrhuje celý národ.
Opačné případy.
Říše či státy postavené na bodácích nemají dlouhého trvání a zanikají. Jejich příslušníci bývají pohlceni těmi, komu sami chtěli vládnout. Nejsou to tedy zbraně, ale i v obsazených územích se jednoznačně prosadí myšlenka (idea).
Příklad?
SSSR je státem, který vznikl na základě armády. Vrhnul zemi daleko zpět ve vývoji, zbídačil obyvatelstvo a dle oficiálních dějin SSSR umučil a zabil v koncentračních táborech na Sibiři a jinde v celém tehdejším Rusku na 60 milionů lidí. Obrovský hladomor na Ukrajině ve 30 letech minulého století stál životy několik milionů lidí. Kde je dneska SSSR. Neexistuje. Zůstala po něm jen pachuť.
Říše Alexandra Velikého se rozpadá hned po jeho smrti. Říše Čingischána je na tom stejně. Obě jsou budovány pomocí armády. Můžeme se ale podívat kousek od nás. Bulharsko dostalo název po kmeni Mongolů, který tuto zemi opanoval. Kde je mu konec. Ani řeč po něm nezůstala. V našem sousedství se v této bouřivé době (před 1000 lety) usadili Maďaři. Jde opět o národ Východu. Který Maďar má dneska šikmé oči? Skoro žádný. Jen na severovýchodě je oblast, kde je u lidí pozorovatelný určitý náznak šikmých očí. Maďaři si sice zachovali řeč, ale dnes jsou geneticky Evropany.
Války v Evropě, tak časté a tak intenzivní přinesly jen utrpení a nikoliv změnu k lepšímu.
Koloniální říše Anglie i Francie se rozpadly. Žádné zbraně nepomohly. Současná nejmodernější a největší operační armáda světa, armáda USA, si neporadila ani ve Vietnamu, ani v Iráku a je již rozhodnuto o jejím stažení z Afganistanu v příštím roce. Tedy ani tam neuspěla.
Závěr
Jen síla myšlenky rozhoduje. Nikoli zabíjení lidí a to jak "lidským" způsobem (při obraně), "tak i "nelidským", při útoku. Síla Skutečné demokracie nepotřebuje žádné zbraně (vojenské), ani žádnou armádu a přesto už dnes je vítězem.
Vše je jasné z výše uvedeného textu.
Vše je jasné z výše uvedeného textu.
Vše je jasné z výše uvedeného textu.
Vše je jasné z výše uvedeného textu.
—————
