Současnost

To čemu se dneska říká politika je všechno možné jen ne politika. V dávnověku se na tento obor studovalo celý život. Politik byl a i dnes by měl být velmi vzdělaný a moudrý člověk. To, co se dnes nazývá politikou, je paskvil obdobný zhrzenému slovu soudruh. Toto slovo neoznačuje bližšího druha, ale příslušníka odsouzeníhodné, nechvalně známé strany komunistů.
Až lidé porozumí tomu co je uvnitř jich samotných (ideji), tak moudré lidi automaticky vynesou do svého čela a egoističtí a sobečtí lidé nebudou mít šanci.
K tomu je důležité, aby se lidé zorientovali v několika důležitých aspektech svého života a především v tom co je obklopuje. Tyto aspekty postupně probereme.

1. VOLBY

Je nutné hledat alternativní řešení pro systém voleb? Tvrdím, že nikoliv. Pak ale vyvstává otázka – Koho volit? Zdá se, že největším problémem při volbách je skutečnost, že lidé často nemají ani tušení co je daný kandidát zač.
Je toto tvrzení oprávněné, nebo se jedná o nesmysl.
Jak je možné, že nemají tušení o tom koho volit?. Mají program strany a jednoznačně mohou dedukovat o co jde.
Problém spočívá v tom, že tyto strany mlží situaci.
Proč?
Pokud by jednoznačně řekly co jsou zač, tak je nikdo volit nebude.
Volí tedy jinou politiku.
Ve svých programech naslibují kde co.
Ovšem, že je to nereálné.
Nepřehlednost programů, neschopnost voliče se v nich orientovat, nemožnost porozumět reálnosti daných slibů a v neposlední řadě pěkná snůška lží, to jsou programy hlavních politických stran.
Jak z toho ven?
Jednoduše.

Program, který je nepřehledný, nejednoznačný a populistický je všechno možné jen ne program progresivní strany. Ta naopak bude mít program jednoduchý, snadno srozumitelný a hlavně na první pohled řešící dané problematické situace zcela reálnými prostředky. 

V každých volbách jsou strany, které jsou velmi dobré. Jsou malé a nikdo o ně nedbá, každý je ignoruje. Protože nečte jejich program a nezajímá se o jejich činnost.

Každý je pohodlný i byť se jen seznámit s volebním programem a zamyslet se nad ním.

Všeho do času.
Přijde doba, že lidé pojednou zjistí, že je opravdu "koho volit" a také ho postaví do čela dění. Je to tedy jen důkaz jejich neochoty, opustit konzumní společnost, kde nikdo za nic nenese odpovědnost a za vše mohou ti druzí.

2. MASMEDIA

Media jsou schopna totálně zmanipulovat obraz lidi a podle čeho jiného se obyčejný člověk má orientovat?
Podle intuice?
Nebo snad je má ignorovat?
K tomu abychom porozuměli danému problému, tak je nutné si uvědomit oč jde.
Masmédia jsou v rukou těch, kteří je platí. Tvrzení, že je to stát, a tedy my, je nesmyslem. Vlastníkem je stát jen formálně. Vlastníkem je ten, kdo rozhoduje o tom kdo jak a co dostane. Tím je oligarchie a tudíž "elita", která se sama do tohoto stavu delegovala. Masmédia tedy budou poplatná jí. Ve své podstatě se jedná o zločineckou organizaci, která je kryta navíc zákony této země, které si sama vytváří. Morálka, pravda a hodnoty vyššího rázu jsou od ní odděleny.
Takže co s masmedii.
Jediná možnost je – ignorovat je.
Skutečně k tomuto jevu dochází.
Inteligentní člověk dnes nesleduje televizi, ani není inspirován rozhlasem. Tyto masmédia stále více začíná sledovat pouze podprůměrný (inteligenčně) člověk. Ale i těchto posluchačů začíná ubývat. Stále víc a víc je zřejmější, že jde jen o pokus temných sil o manipulaci s obyvatelstvem. Svědčí o tom až nehorázné lži a podvody, které se vydávají div ne za vrchol demokratického nazírání na svět.
Takže podle čeho si udělat úsudek?
Tvrdím, že není nutné být jasnovidným či mít "intuici". Úplně stačí být normálním člověkem se selským rozumem. Nenechat si vnucovat obraz lidí konzumismu, neboť těm už zvoní hrana.
Vím, že je to nepohodlné, ale jedině zdoláváním překážek roste člověk a s ním i společnost.
Abych ukázal, jak se člověk a s ním společnost mění, tak vám, milí čtenáři, ukáži na svém pohledu dění, kterým jsem procházel během svého života.

3. SMĚŘOVÁNÍ 

V době komunismu jsem se také domníval, že jednou určitě nastane doba zvratu.
Předpokládal jsem ale, že to je také otázka mnoha a mnoha desetiletí, ale spíše století. Jak hluboce jsem se mýlil není třeba zdůrazňovat.
Abych ukázal jak dalece se lze mýlit v odhadu jednotlivých časových úseků, tak poukáži na svůj vlastní průchod životem a na to jak já osobně jsem vnímal okolí.

V 50-tých letech minulého století jsem kolem sebe vnímal střet komunistické mašinérie s normálním lidským myšlením.
Na jedné straně jsem viděl dogmatiky a omezené lidi, kteří se vyžívali v moci a postavení a na druhé straně pak poctivé lidi po útlakem moci, perzekucí a s hrozbou fyzické likvidace, někdy dokonce nejen s hrozbou ale i přímo se ztrátou života.
Vedle těchto dvou skupin pak tu byla skupina zastrašených lidí.
V 60-tých letech se obraz mění. Zastrašení lidé přecházejí na pozice lidí odporujících komunismu a prvá skupina lidí, která vytvářela moc a teror, ztrácí půdu pod nohama. Vše je umožněno změnou postojů zastrašených lidí. Dubček a celé Pražské jaro je vše jiné, nežli tuhý komunistický stát 50-let.
V 70-tých letech je tu opět jiný obraz. Opět vyvolaný změnou postojů lidí. Lidé se stahují do rezignace a tupého odporu proti státní moci.
Ta už nemůže provádět represe 50-tých let, ale ještě má sílu na vládu byrokratů a to díky zrádcům a podlézavým lidem.
Konec 70 let a téměř celá 80 léta jsou ve znamení nikoliv rezignace, ale skrytého odporu. Viz Charta 77 a práce disidentů.
Opět je vše umožněno změnou myšlení v převážné většině obyvatelstva.
Přichází 89 rok a s ním další zkouška našich národů. Tentokrát nás zastihuje zcela nepřipravené. Dosud se vždy jednalo o morální kredit, tentokrát ale běží o zkoušku hodnotového systému, který prověřuje náš vztah k mamonu (penězům). Tady totálně selháváme. Necháváme se oslovit ZLATÝM TELETEM a jsme ochotni i odhodit část toho, co jsme pracně získali pomocí předchozího vývoje.
Morální hodnoty reprezentované rčením člověk člověku člověkem jdou mnohdy stranou, pokud do hry vstupuje schopnost získání mamonu (peněz) či postavení (moc).
V 90-tých letech minulého století a dosavadní průběh 21 století je ve znamení těchto pokleslých hodnot, které lze charakterizovat jako – člověk člověku vlkem.
Přesto již několik posledních let je ve znamení úplně jiného trendu, který jednoznačně ukazuje na zcela něco jiného. Tedy na jiné životní hodnoty, které si člověk touží postavit do svého čela. Opět jako vždy to musí být hodnota, která osloví nejenom mnohé z nás, ale i onu "váhající" většinu. Konec konců i vy, milí čtenáři, jste toho důkazem, jsem toho důkazem i já a především mnoho dalších.
V čem že je ten nový trend zachycován?

4. ZÁVĚR

Jde především o přesycení se konzumismem, jako prázdným nic neříkajícím a vyšší hodnoty nevlastnícím směrem. Ano jistý čas může být v čele pozornosti. Ale jen jistý čas. Podobně jako hladový člověk má tendenci se nejdříve najíst a teprve pak se zajímá i o ostatní, tak i společnost se postupně sytí konzumismem a začíná se ptát co dál. Zjišťuje, že za konzumismem není žádná idea, že je tam prázdno, že je tam tma a propast. Už mnozí začínají vidět, zrůdnost toho, že se nechali zmanipulovat tímto konzumismem a pojednou zjišťují, že způsob jim vnuceného života je zvrácený.
Za kus "žvance", že dovolili aby na zemi umíralo ročně víc lidí nežli za druhé světové války (v současnosti umírá ročně na zemi 10 milionů lidí hlady). Aby bezpráví slavilo úspěch na úkor Pravdy a Souznění.
Na Zemi začíná svítat.
Ano stále se objevují a budou objevovat lidé, kteří tento trend konzumismu budou vychvalovat do nebe a nejen to.
Budou ochotni udělat vše pro jeho zachování a to z mnoha důvodů. Pokleslá mysl primitivů a zločinecky naladěných lidí je v tomto systému jako doma.
Chybí v něm totiž jakákoliv odpovědnost za cokoliv. Čím větší darebák, tím větší hrdina. Těmto lidem ale již začíná zvonit hrana.
Viz Indigové děti, mezinárodní úsilí o odsouzení zločinů státního terorismu a podobně. Nemluvě již o strukturách nového paradigmatu světa, které jednoznačně ukazují na nutnost IDEJE, kterou je nutno postavit do svého čela a mnohé další.

Jsme tak svědky zcela nového a převratného myšlení, které začíná oslovovat lidi a začíná je stavět do čela dění.